Historie

Textilnictví na Rýmařovsku započalo ve 13. století. Nejpoužívanějším materiálem se stal len, kterému se zde velmi dařilo.

V období 14. až 15. století se rozvíjely cechovní organizace, jenž měly za úkol kontrolovat počet učňů, tovaryšů, přiměřenou cenu spolu s kvalitou výrobků. Mimo cechy bylo přísně zakázáno podnikat. Rok 1567 byl pro Rýmařov a řemeslníky velmi přínosný, jelikož Vavřinec Eden ze Štiavnice, tehdejší zástavní pán rabštejnského panství, také majitel Sovince, založil tkalcovský cech.

V janovickém panství se soustředila plátenická výroba i obchod s přízí, zakládala se bělidla. Janovická manufaktura se rozšířila o další bělidlo, barvírnu s dílnou, kde se zušlechťovaly lněné látky. Výroba se zaměřila na jemné tkaniny – jemné plátno, kapesníky, šátky, později damašek, brokát. Zboží se prodávalo na českém ale i zahraničním trhu jako například v Itálii, Polsku dokonce v oblasti Uher. V janovické manufaktuře bylo zavedeno potiskování pláten počátkem 19. století, však po roce 1850 následoval rychlý úpadek následován zánikem janovické manufaktury.

Velkého věhlasu docílila hedvábnická tkalcovská dílna Antonína Flemicha (1936) ve Vídni, byla zaměřená na umělecké tkalcovství a církevní brokáty. Po smrti Antonína převzali podnik jeho dva synové Karel s Ferdinandem, který otevřel pobočku v Potštátu a ujal se celkového vedení. Prestiž firmy se zvýšila vyznamenáním získaným v Londýně. Ferdinand Flemich založil svůj podnik na pozemku naproti dnešního gymnázia, kde měl i svou rezidenci. Po smrti Ferdinanda se ujal vedení jeho syn Ludvík spolu se svými bratranci Vilémem a Ottou. Tato silná trojice prorazila až do Německa, Anglie, zámoří, Orientu. Tkaly se hedvábné šátky, církevní brokáty, kravatovina, šatovky včetně elastických tkanin. Podnik byl v rozkvětu do doby nástupu hospodářské krize, načež byl následně zabaven.

Bratři Adolf a Emil Schielovi získali pozemek nad dnes Opavskou silnicí, zde založili svůj hedvábnický podnik, k bratrům se připojil i jejich nejmladší sourozenec František. Vyráběly saténové kravatoviny, plastrony na gumičkách, dámské šatovky, krojové a selské brokáty. K jejich závodu se připojila svitavská firma Maxmiliana Friedmana (1908), sídlo bylo přemístěno do Prahy díky spolupráci s bohatou Pražskou zemskou bankou. Dalšího zlomu došlo v roce 1925, připojením rakouských podniků. Během druhé světové války bylo sídlo znovu přemístěno, tentokrát do Vídně. V květnu 1945 byl podnik zestátněn.

Mimo Rýmařov byla založená textilka Alexandra Schmidta v Horním Městě (1835), která vyráběla tkaninu z hedvábí na kravaty, dále fungoval hedvábnický podnik Löriů v Rýžovišti (1899). Významnou bavlnářskou firmou, jenž vyráběla barchet, lněné a damaškové zboží, byl závod Eduarda Niessnera. Důležitými firmami se staly Damböckům podnik v Jamarticích, vyrábějící strojní krajky, modrotisk pana Ducháčka Na Příkopech v Rýmařově, Zuppingerova cívkárna v Janovicích, firma Edmunda Brosiga produkující pomůcky pro tkalce. Bohužel kvůli hospodářské krizi tyto podniky nepřežily. Tradice hedvábnictví se však nepřerušila, hedvábnické podniky zůstaly zachovány i po roce 1945, do nichž přicházeli čeští pracovníci zaškolováni původními německými zaměstnanci, před jejich odsunem.

Květen 1945 znamenal spojení firem – Flemmich, Bachrach, Löri tutíž vznik názvu Spojené továrny pro výrobu hedvábí bratří Shielů, a.s. V roce 1947 se název změnil na Henap, odtud se vyváželi výrobky do Ameriky, Austrálie, Skandinávie, Afriky, Egypta, Palestiny, Sovětského svazu

(až 1953).

Centrální řízení Henapu bylo nevhodné, negativně ovlivňovalo specializované podniky. Ředitelství oddělilo závody Rýmařovska a Vítkova pod hlavičkou Brokát – Hedva (1949).

Díky rozvíjejícímu se textilnímu průmyslu vznikla tkalcovská škola v prostorách starší části dnešního gymnázia, později byly připojeny prostory Flemichova závodu. Škola se změnila v podnikové učiliště, které navštěvovalo až tři sta žáků. Roku 1953 vzniklo Odborné učilištěn.p. Brokát Rýmařov. V osmdesátých letech bylo uzavřeno.

O jedenáct let později vznikl název Národní podnik Hedva Moravská Třebová, došlo ke zrušení samostatných podniků Brokát, Atlas a Silka (jeho bývalá součást).

Pád komunismu byl příčinou změny státního podniku Hedva v akciovou společnost Hedva Moravská Třebová. Otevřením trhu a přílivem levného asijského zboží začal tvrdý konkurenční boj. Hedva snížila objem textilní výroby, v roce 1995 se uzavřela tkalcovna (Flemichův závod), následně barevna spolu s úpravnou. V provozu zůstala tkalcovna se skladem zboží na Opavské ulici, zde byla zřízena šicí dílna pro výrobu bytového textilu. Přemístila se sem i výroba kravat z provozovny na Bartákově ulici. Název společnosti se změnil ještě dvakrát z HEDVA BROKÁT, s.r.o. (2013) na nynější název HEDVA ČESKÝ BROKÁT, s.r.o (2017).

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.