Starověk

Starověk bylo období vzniku a rozvoje prvních civilizací, a to, na Středním Východě, v oblasti Středomoří a v částech Asie. Datuje se od 4. tisíciletí př. n. l do 6.-7. století n. l. Počátkem starověku byla doba rozšíření písma na území Blízkého východu (konkrétně v Mezopotámii), na území Íránské vysočiny, v Sýrii a na území Malé Asie. V módě vynikaly, u žen, delší a ozdobnější šaty, u mužů delší oděv značil vyšší společenské postavení. Více o starověké módě naleznete, spolu s ukázkami brokátů, které do této doby mohou spadat, v článku. 

Starověká móda

Starověká móda se lišila podle území, na kterém obyvatelé žili - jiný oděv měl Egypťan, Říman i Řek. Některé znaky, měly oděvy společné - byl nestřižený, často nesešitý, kladený, aranžovaný, umožňoval širokou variabilitu řešení, ale odlišnosti v šatníků můžu a žen téměř nebyly. Ženy nosily šaty delší, ozdobné a řasnaté. Pokud si vzal dlouhý oděv muž znamenalo to jeho vyšší postavení ve společnosti. Jakmile se chtěly ženy odlišit od jiných kultur vybíraly si oděvy luxusnější, které doplnily o vzácné šperky a honosné účesy. 

Móda starověkého Egypta

Egypťané nosili oděvy, které podtrhovaly přirozené proporce těla - přiléhavé šaty k postavě. Oděvy starověkého Egypta byly neměnné po několik staletí - používali vrapování (pravidelné navlnění díky nařasení velkého množství textilie a upevněno do pravidelných záhybů) a fixaci pryskyřicí. V případě že chtěli společenskou vrstvu použili jinou výzdobu oděvu. 

Bederní rouška byla základem pro oděv egyptského muže - nosili ji téměř všichni, od těch nejníže postavených až po panovníky, pro které byla vytvářena jako komplikovanější, řasený oděv do tvaru trojúhelníku. 

Pro ženy byl typický tzv. kalasiris = byl přiléhající, šitý na míru - ženy vypadaly jako v pouzdře. 

Oděvy mužů i žen byly, ve starověkém Egyptě, založeny na kontrastu barev a materiálů. 

Móda starověkého Řecka

Starověcí Římané měli splývavý typ oděvu - obkresloval přirozenou linii a pohyb těla, lišil se pouze množstvím a způsobem vlnění. Začala zde vznikat symbolika barev - např. bílá byla pro aristokracii, černá značila smutek, apod.

Chitón = mužský plášť. Byl ve stylu jednoduchých košilových šatů a byl brán jako pracovní, sportovní i cestovní oděv. Nejčastěji byl zhotoven z plátna. Muži si na chitón oblékali krátký pláštík zvaný chlamys (byl sepnut na pravém rameni sponou). Svrchní oděv nesel název himation - vytvářel se z těžších tkanin a sloužil pro rozlišování jednotlivých společenských vrstev. 

Peplos byl oděv žen - obdélník z těžké, vlněné, látky, který se ovíjel kolem těla a upevňoval sponou na ramenou. Další vrstva byla, stejně jako u mužů, himation. Poslední vrstvou byl krátký pláštík tzv, chlamysi. 

Móda starověkého Říma

Řekové svým odíváním navazovali na Řeky - oděv nebyl šitý, základem byla tunika podobná chitónu, kterou nosili muži i ženy.

Muži měli tuniku ke kolenům, v pase byla přepásána a lehce nařasena. Svrchní vrstva se nazývala tóga = národní šat svobodných Římanů. Jakmile se konal slavnostní akt dospělosti, dostali ji mladí muži na znamení práva římského občana. Tógu nesměli nosit otroci, cizinci a vyhnanci. Vyráběna z bílé, vlněné, tkaniny. 

Nižší vrstvy obyvatel nosily pohodlné, krátké, pláště = pallium, paenula.

Tunika intima byla typická pro římské ženy - otrokyně a cizinky se od občanek lišily množstvím rouch na intimě. Přes ni, aristokratické ženy, oblékaly stolu (odznak římských občanek). Neprovdané ženy mohly nosit pallu, což byl šat podobný tóze. Římanky se již v této době snažily o zlepšení vzhledu prsou pomocí "podprsenek" = pásy z jemné kůže nebo korzety z pleteného lýka.

Ukázka brokátů